VÍCE ZDE + HODNOCENÍ
Recenze:
Ray Breslin (Sylvester Stallone) je neustále na útěku - živí se totiž testováním nedostatků zabezpečovacích systémů ve věznicích. Uplynulo už několik let, kdy se stal obětí zrady a musel sáhnout až na dno svých sil, aby unikl z nechvalně známé prosklené Hrobky. Po tomto úspěchu mu prestiž ještě stoupla, získal množství nových zakázek a nyní čelí nové velké výzvě. Jeden z členů jeho týmu zmizí a ocitne se v tajném technologickém zařízení s příznačným názvem Hádes. Tajemná organizace v něm vězní unesené osoby, které disponují důležitými informacemi nevyčíslitelné hodnoty. Bohatí obchodníci, tajní agenti, politici i mezinárodně hledaní zločinci - nikomu z nich se zatím nepodařilo dostat se ven. Jediná cesta pro Raye Breslina tak znovu vede směrem dovnitř...
(oficiální text distributora)
Komentář od diváka:
Myslím, že všudypřítomná kritika je velmi přehnaná. Často zmiňovaná podobnost se Seagalovkami z dnešní doby, kde se hlavní hrdina pouze mihne, je dle mě zcestná. Zvláště proto, že Steven je do těch filmů většinou násilně narván, aby mohl být na posteru, ale pro příběh není podstatný. Sly je sice ve filmu cca. 25 minut, ale postupně nadávkovaný, pár hlášek pronese a na hlavního padoucha se pustí sám. Není to objevný, není to originální, chybí tu Arnie, ale ta hrůza, kterou jsem čekal po recenzích se mi nedostala. Oproti jedničce spíš druhořadý produkt, který bych porovnal se Slyovo Cobrou - je to blbina, dějí se tam nelogičnosti, ale je vám to jedno. Navíc "otevřené" zakončení mi přijde prima. U trojky víte, do čeho jdete. Ps. Plán útěku dvě se má k jedničce podobně jako highlander 2 k prvnímu dílu. Ale i tam jsem byl jeden z mála, kterému pokračování nevadilo. (Psycho.R)
 |
VÍCE ZDE + HODNOCENÍ
Recenze:
Norský snímek Utoya, 22. července zachycuje masakr na letním táboře Svazu dělnické mládeže na ostrůvku u Osla v létě 2011. Skutečnou tragédii, při níž přišlo o život sedm desítek převážně mladých lidí, režisér Erik Poppe zpracoval jako drama natočené v reálném čase bez hudby a střihu – vytrvale sleduje mladou Kaju, která se snaží bezhlavé střílení přežít a zároveň najít v chaosu a panice svou mladší sestru. Snímek vznikl na základě reálných svědectví, scénář filmu je založen na hloubkových rozhovorech s přeživšími a snaží se co nejvěrněji zachytit pocity mladých, kteří byli v moment útoku na ostrově. Popisuje události z jejich perspektivy a skládá hold jejich odvaze.
(oficiální text distributora)
Komentář od diváka:
Zdar odvaze! Odvaze hlavní hrdinky, byť třeba není přímo ona skutečnou postavou. Odvaze tvůrčího týmu zpracovat tak citlivé a stále poměrně čerstvé téma tou nejnaturalističtější cestou. Odvaze každého, kdo dokouká tento hypnotický film do konce. Já to dal. K židli jsem byl jak přišpendlený a kdyby snad jediný špendlík spadnul na zem, bylo by jej v plném sále slyšet. Husí kůži mám ještě teď! Velmi snadno se totiž člověk díky "živé kameře" ponoří do situace a tu pak až nepříjemně fyzicky prožívá spolu s táborníky. Nic tak drsného jsem ještě neviděl. A zakazuji tento film všem rodičům, zejména těm, kteří vysílají své ratolesti na letní tábory! Ono je totiž filmově - a filmově... Woo. (=woody=)
 |
VÍCE ZDE + HODNOCENÍ
Recenze:
Asger Holm, bývalý policista, kterému byla přidělena služba na tísňové lince, odpoví na volání od unesené ženy. Když je hovor náhle přerušen, začíná po ženě a jejím únosci pátrat. S telefonem jako jediným nástrojem, obklopen stěnami kanceláře vstoupí Asger do závodu s časem, aby zachránil ohroženou ženu. Zločin, který odkrývá, je však mnohem větší, než se na začátku mohlo zdát. Jeden z nejslibnějších tvůrců nové dánské filmové generace režisér Gustav Möller ve svém prvním celovečerním filmu oceněném na filmovém festivalu Sundance Cenou diváků za nejlepší zahraniční film experimentuje s lidskou představivostí, smysly, strachem a přesvědčením, že nejsilnější filmové momenty jsou ty, které nevidíte.
(oficiální text distributora)
Komentář od diváka:
Fantastická práce dokazující, jak málo lidí a okolních propriet potřebujete, když máte prostě talent. A s tím filmový bůh na Cedergrenovi i mladém Möllerovi (kterého se od teď rozhodně vyplatí sledovat) rozhodně nešetřil. Ve stylu Telefonní budky a Noční hlídky tu máme další drama, kterému stačí jeden volající hrdina a pár hlasů ve sluchátku. Tísňové volání navíc funguje na několika úrovních, nabízí totiž solidní detektivní případ, psychologické drama o vině a trestu a mimoděk i jakési varování, aby člověk v práci nepřekračoval hranice. Uměřená stopáž navíc zajistí, že se divák pohledem na jednu tvář nezačne nudit. No prostě lahůdka s napětím i přesahem (Rimsy)
 |
